Studovat či nestudovat, to je to, oč tu běží

Konečně je po zkouškovém, a mám od školy na nějaký čas volno. Nebo snad ne?

Jen pro představu, studuji 3. ročník bakalářského studia IT, prodloužený (tedy studuji čtvrtým rokem). Dá se říct, že se snažím opravit předměty, co mi minulý rok „nevyšly“. Dá se říct, že se mi to podařilo. A dá se říct, že od října do teď se téměř nepřetržitě (vyjma Vánoc a několika málo dalších dní) věnuji škole, studiu. A dá se říct, že mě to už fakt zmáhá a mám toho, jak se říká, „plné zuby“.

Na začátku cca. listopadu jsem si dala za úkol pracovat na bakalářce. Otázka je, kolik toho z ní mám hotovo dnes? Odpověď zní: vůbec nic. Tedy krom nápadů v hlavě a na papíře, které vznikly ještě před tímto semestrem. Nebyl na ni čas. Zato mám hotových 5 hodně těžkých předmětů, což zahrnuje cca. 5 semestrálních prací, každá na několik desítek hodin práce (min. 10 hodin), a samozřejmě ještě alespoň dvakrát tolik času a úsilí při samotném studiu. Koníčky šly samozřejmě stranou, téměř všechen svůj čas jsem věnovala studiu. Psala jsem o tom už ve článku Škola zabíjí kreativitu zde na blogu.

Mám ráda techniku, počítače, proto jsem si také tenhle obor vybrala. Kdysi mi někdo říkal: „Teď se ti počítače hodně líbí, ale počkej, až vystuduješ a budeš se tím živit. Budeš ráda za každou chvíli, kdy nebudeš muset sedět u počítače.“ To bylo, když jsem byla malá. U počítače jsem byla hodně často (i když asi ne tak, jako teď). Poslední dobou si říkám, že ten člověk měl vlastně pravdu. Začínám pochybovat o tom, jestli jsem si vlastně vybrala správný obor ke studiu. Kdo ví, každopádně je fakt, že poslední dobou mě to přestává jak bavit, tak i dařit.

Ráda studuji, ráda chodím do školy (mimo ranní vstávání, o kterém jsem taky psala v odkazovaném článku). Prostě ráda na sobě pracuji, chci být lepší a lepší. Bohužel moje úsilí jako by nepřinášelo ovoce. Nebo přinášelo, ale fakt málo. Chtěla bych umět hodně dobře pracovat s technikou, zajímají mě třeba programovatelní roboti (to, že v 80% času v propagačních videích naší fakulty jsou vidět robotická zařízení či různá udělátka, ale v našem oboru, který je jednoznačně výrazně nejlidnatější na celé fakultě, jsme si na žádné elektronické udělátko, krom obyčejného počítače, ani nesáhli, je bohužel smutná pravda). Ráda tvořím zajímavé programy. Dělám weby. Zaujaly mě počítačové sítě, hlavně co se týče jejich bezpečnosti. Chtěla bych psát takové weby a aplikace, které by byly maximálně přívětivé uživatelům. Ale …

Za tu dobu, co studuji, jsem napsala pár ne příliš dobrých programů, tyto stránky, kam stejně moc lidí nechodí, možná jsem vytvořila nějaké další drobnosti a pak strašnou kupu věcí, co mi leží někde na „půdě“ na disku a co nikdy nespatřily světlo internetového světa. Včetně spousty nepovedených aplikací, nedodělaných webů a mnohdy zdánlivě „bezúčelných“ školních projektů. Ne, že by to bylo úplně k ničemu, trochu jsem se přiučila při každé tvorbě. Ale i tvorba, při které se učím tvořit, by neměla být bez dalšího využití. A přitom stále mám nové a nové nápady, i když mi ty staré leží na disku. A nejen, že nemám čas na jejich realizaci, ať už dodělání těch starých projektů, nebo realizaci těch nových, ale zároveň mi to (hlavně poslední dobou) hlava prostě „nebere“. Často se na příkazy v programovacích jazycích, síťařině, nebo vzorce v matematice musím koukat na internet. Chápu, že když něco nepoužívám, zapomenu to. Ale já jsem to schopná zapomenout už po půl roce takovým stylem, že se mi 90% věcí jeví jako neznámé, nové. To bude zajímavé učení se na státnice, 3 roky studia (naštěstí jen vybrané předměty) scuknuté do… jednoho měsíce? :-/

Strašně moc úsilí, energie a tak málo výsledků? Tak málo toho umím, tak málo jsem toho vytvořila. Nedokončené projekty se nepočítají. Z těch není žádný užitek. K tomu ještě věčný stres, hlavně co se týče dodržování termínů a rvaní nepřeberného množství informací do hlavy. Možná to jsou důvody, proč mě studium a celkově práce s PC přestává bavit. A to je asi taky důvod, proč mi to přestává jít. Původně jsem měla v plánu jak bakalářské, tak inženýrské studium. Měla jsem vysoký cíl, asi moc vysoký. A dnes? Budu ráda, když zvládnu s odřenýma ušima bakalářské studium. Musel by se stát opravdu zázrak, abych ve studiu pokračovala dál. Tedy nejsem zatím definitivně rozhodnutá skončit, ale v současné situaci si myslím, že bude zázrak i to, že udělám státnice.

A proč to sem vlastně píšu? Koho to zajímá? Koho vlastně zajímá blog nějaké Tlapky? Možná tebe, protože si to zrovna čteš. ;-) A možná taky ne, ale potřebovala jsem to. Potřebovala jsem se vypsat, jako bych se se svými starostmi svěřila někomu, kdo mě pochopí. Počítač alespoň neodmlouvá a nevyvrací mi to (zatím) :-D . A o svých starostech se mi rozhodně lépe píše, než mluví. A proč to píšu na blog a ne jen někde do textového editoru v počítači? Sice to asi někoho zajímat nebude, ale může se objevit někdo, kdo je na tom stejně, jako já. Kdo od sebe chce asi něco, na co prostě nemá. Někdo kdo chtěl červený diplom a teď je rád, že bude mít alespoň Bc. s odřenýma ušima. A třeba tomu někomu pomůže, že v tom není sám, není jediný. Jsem tu ještě já. A možná ještě někdo takový, kdo ví. ;-)

No a teď po zkouškách si tedy konečně snad na nějakou dobu odpočinu. No a pak začnu pomalu dělat na bakalářce. Hmm, cože, bakalářka? Má se odevzdávat v květnu a je únor? Já mám jenom tři měsíce na napsání celé bakalářky? NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE!!!

Sdílet

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>