Když se ze sezení u PC stane „povinnost“ aneb. Co notorický fanoušek PC možná neví

Spousta z nás, možná i právě vy, prožila menší či větší část svého mládí sezením u počítače. Ať už jste hráli hry, brouzdali na Internetu, chatovali (povídali) si s ostatními, psali či četli články, tvořili všemožný další obsah, jako hudbu, videa, obrázky, webové stránky či počítačové programy. Já dělala tohle všechno a byl (vlastně stále je) to můj koníček.
Ale jak to už bývá, koníček se změnil ve studijní obor a později se (snad) změní v zaměstnání. Najednou šly koníčky stranou a čas strávený u PC vystřídaly studijní záležitosti. Není to povinnost v pravém smyslu, proto je  nadpisu v uvozovkách. Na vysoké škole, ba dokonce ani na střední, není povinnost studovat. Je to dobrovolné. Já si to zvolila a jsem za to moc ráda. Studium IT na VŠ je fajn, jsou tam (většinou) fajn lidi, i zajímavá studijní látka. Ale není to zrovna procházka růžovým sadem. Tedy pokud jste si podobnou tématikou neprošli na střední škole nebo pokud nemáte zvláštní studijní nadání.

Já nemám ani jedno, takže se z mého studia stalo krom chození do školy 4 dny v týdnu od rána do večera (pátky bývají volnější), učení se po večerech a dělání např. semestrálek, 5 hodin spánku denně krom víkendu a litry vypitého kafe týdně abych se místo spaní učila. Nemám ráda nekvalitní práci, proto se snažím semestrálky a další práce dotáhnout do detailu (i když ne vždy se daří). Plné počty bodů jsou adekvátní odměnou za tu „dřinu“, ale…

Spousta z nás, „ajťáků“, si asi říká, „Kde je čas na mé koníčky?“, „Kam se poděly večery strávené s přáteli venku?“, „Kam se poděly hodiny nahrané po večerech v online hrách?“, „Kdy jsem naposledy pokecal(a) s tím a tím kamarádem/kamarádkou?“, „Kam se poděl můj dosavadní život?“ (Toto neplatí pro hráče, ty mají životy ještě dva. ;-) :-D ). Tedy nevím, jak ostatní, ale já si tohle občas říkám. Zase ale kašlat na školu kvůli tomu nechci. Na to mi na ní dost záleží. A nedostatek času? Ten jsem měla vždycky. Člověk se spoustou ambicí, spoustou nápadů, dyctící po znalostech a hlavně po tom, udělat si vše vlastníma rukama, nespoléhající na práci ostatních, zákonitě bude mít vždycky nedostatek času.

Co tedy s tím? Proč jsou ajťáci známí tím, že téměř stále sedí u PC a málo spí? (Což mimochodem zdaleka vždy není pravda!) Dělají prostě svou práci, a mají ji hodně. Někteří lidé ale pro lidi sedící věčně u PC nemají mnohdy pochopení. Pár mých poznaktů:

  • U PC ubíhá často čas rychleji, než jinde.
  • Většina lidí sedících u PC tam nedělá jen jednu činnost.
  • Na PC připojeném k internetu (což je ale při práci mnohdy potřeba) se nachází hodně faktorů, které mohou rušit pozornost od práce.

A co se týče našeho času:

  • Když spěchám, mnohdy práci udělám jen o něco málo rychleji, než když jsem v klidu, a ještě se stresuji.
  • Když jsem vyspalá, práci často udělám rychleji.
  • Protiklad: Když něco „nehoří u zadku“ (deadline, časový termín) mám tendenci to flákat.

Nemám tohle všechno úplně potvrzené, ale co se týče času, vypadá to, že je nejlepší najít nějaký kompromis mezi stresujícím spěchem a flákáním, nějaký střední čas kdy práci udělat a pak mít klid. Ale o tom až jindy. Důležité je, že práce lidí z IT opravdu spočívá hlavně v sezení u PC. A je to navíc práce kreativní, která vyžaduje soustředění. Pár dalších fakt:

  • Práce v IT (zvláště programování) spočívá často v tom, že dostanou zakázku na projekt, která „hoří“, takže pak programátor často pracuje ve dne i po nocích. Potom třeba mívá zase několik dní/týdnů volno.
  • Vyrušení při kreativní práci jako je programování, znamená cca. 10 ztracených minut, protože tvůrce musí „navázat nit“ a to, zvláště u složitějších algoritmů, není jednoduché.
  • Pokud zrovna nemá intenzivní studium nebo „hořící“ projekt, dokáže si mnohdy ajťák najít čas i pro ne-PC činnosti ;-)

Ale co jsem to vlastně chtěla říct? Jelikož jsem nejspíše díky stresu a nedostatku spánku (ale především stresu) onemocněla a to znamená, že nejen že mi je špatně, ale udělám té práce ještě o dost méně, mám pro vás, pro které se sezení u počítače stalo též takřka „povinností“ a vaším „denním chlebem“, pár rad:

  • Nepřehánějte to, nestresujte se. Zdraví je důležitější, než plný počet bodů ze semestrálky či plná spokojenost zákazníka.
  • Udělejte si čas také na svoje koníčky a na relaxaci. Čas na sebe.
  • Místo přístupu „Sakra, příští týden to má být hotové, a já nemám ani čárku kódu, a ještě musím dodělat tohle, tohle a tohle, jak já to sakra stihnu???“ zkuste spíše přístup „Pohoda, začnu dělat na tomhle, nějak to dopadne, pak si chvilku odpočinu a začnu dělat tohle, to je taky důležité ale nebudu se přemáhat (ani to flákat).“
  • Nenechávejte práci na poslední chvíli.
  • Střídejte práci a zábavu/odpočinek (v rozumných intervalech).
  • Práce hotová nějakou dobu před termínem může být odevzdaná těsně před termínem a je to lepší, než se s ní na poslední chvíli trápit.
  • Pokud máte s časem problémy (jako já), existuje spousta publikací, přednášek a návodů na lepší organizaci času. Věřím tomu, že při správném nácviku se dá stihnout třeba dvojnásobek práce (i když to nemám zatím vyzkoušené).

Přeji vám (a i sobě) hodně úspěchů a ať svoji práci v klidu zvládáte. :-)

Sdílet

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>